Boj s jednou tyčí
MODERN ARNIS – boj s jednou tyčí
V dalším pokračování podrobného představování jednotlivých výukových oblastí filipínských bojových umění, které lze studovat také v pražské škole Modern Arnis – Pulahanes, se budeme zabývat využitím jedné tyče v boji.
Nejdříve se ohlédneme zpět do historie na vznik používání tyčí. V době, kdy byli ještě filipínští eskrimadoři využíváni Španěly v boji proti moros, používali samozřejmě čepelovité zbraně. Po té co nadešlo období relativního klidu, Španělé postupně zakázali trénink a nošení těchto zbraní. Bojovníci proto začali v tréninku využívat ratanové tyče. Nejdříve je používali stejně jako meče, ale časem odhalili větší pohybový potenciál těchto původně tréninkových zbraní a tak začali vznikat různé principy využití tyčí v přímém boji.
Jeden z rozdílů ve výuce systému Modern Arnis oproti mnohým školám eskrimy je ten, že striktně rozděluje práci s tyčí a s čepelovitou zbraní. I když je logické, že tyčí se bouchá a čepelí seká či řeže, mnoho jiných škol vše učí jednou prací paží, nohou a těla, s tím, že je vlastně nepodstatné zda držíte tyč nebo meč. Dalším rozdílem oproti jiným systémům eskrimy spočívá v rozdělení na Modern Arnis , coby reakci ryze na dnešní dobu,a proto je tento styl postaven na jednoduchých pohybových principech s prací nohou po rovné linii, přímo k protivníkovi a tradičního Classical Arnis lišícího se mnohem bohatšími pohybovými a obrannými principy.
Nyní tedy přistoupíme k technickému popisu technik. Úder tyčí vyžaduje vždy nápřah, aby byla úderu poskytnuta dostatečná dráha, potřebná pro rychlost a tedy větší účinek při dopadu. Ideální část tyče pro dopad na cíl, která způsobí nejdrtivější následky, je její konec. Bojovník by tedy měl účinně využívat vzdálenosti v boji s ohledem, aby mohl využít tuto část zbraně k zásahu protivníka.
V boji se využívají tři možné vzdálenosti:
Largo mano
- jde o princip na co možná největší odstup při zachování možného dosahu při úderu. Pro začátek střetu se útok vede na nejbližší část, což je většinou paže protivníka držící zbraň, teprve po tomto zdařilém zahájení se zkrátí vzdálenost na možný zásah do hlavy. V těchto vzdálenostech je boj veden téměř pouze údery bez odzbrojování a zamykání soupeře.
Larga mano
- jde o střední vzdálenost, kdy je protivník v mém dosahu na úder nataženou paží bez vytáčení trupu. Při této vzdálenosti se v hojné míře provádí odzbrojovací techniky.
Technika 2.
Larga
- tato vzdálenost je na těsný kontakt, kdy se používají tzv. zámky, páky a přenosy s úderem opačným koncem tyče.
Technika 3.
Corto
Na závěr je ještě nutno podotknout, že se tyto vzdálenosti většinou používají v různých kombinacích a reakcích na vzniklou situaci, kdy se vzájemně prolínají a během boje mění.
